Týmu HBC Olomouc 1966 patří po skončení Žákovské ligy 3. místo – v celé soutěži prohráli vaši házenkáři jen ve třech zápasech. S výsledky tedy panuje v týmu spokojenost?

HBC Olomouc považuje 3. místo v dlouhodobé soutěži, kterou je Žákovská liga, za mimořádný úspěch, který nám všem v oddílu momentálně ještě ani nedochází. Povedlo se něco, co se taky nemusí povést dalších x let. Tento výsledek je vyvrcholením pětiletého snažení celého týmu, ale taky výsledkem nastavení jasné koncepce práce s mládeží v celém oddíle. Celá sezóna starších žáků byla nastavena na úspěch v Žákovské lize, proto sezóna musí být považována za úspěšnou. Ano, prohráli jsme třikrát, v tomto věku je ovšem výkonnost hráčů jako na houpačce a udržet je ve formě po celou sezónu je takřka nemožné, navíc dvě prohry přišly v období, kdy jsme nebyli úplně dobře připraveni, a to v lednu tohoto roku.

Je některé z utkání, které považujete za nejvydařenější a některé, které bylo třeba nejtěžší?

Nejvydařenější byly paradoxně prohra se HC Zubří a remíza s HC Dukla Praha, tedy zápasy proti týmům, které skončily v soutěži před námi. V těchto utkáních jsme ukázali, že se opravdu dokážeme měřit s těmi nejlepšími oddíly v této republice. Nejtěžší utkání bylo utkání s Libercem, kde jsme ještě 5 minut před koncem prohrávali o 4 góly, ale nesmírnou bojovností, chutí zápas zvrátit, jsme v poslední sekundě vyválčili remízu. V tento okamžik náš realizační tým poznal, že tým má svůj charakter.

V čem spočívá síla tohoto družstva? Je tým něčím zvláštní nebo se opírá o silné talenty?

Síla tohoto družstva je zcela určitě v jeho šíři, což je základní stavební článek, který jsme v oddíle nastavili. Jako trenér jsem si mohl vybírat z 25 hráčů, což je už dostatečný počet ke kvalitní přípravě na jednotlivá kola Žákovské ligy. Právě proto jsme mohli odehrát poslední dvě kola Žákovské ligy i bez několika stálých hráčů tohoto týmu. Je ovšem potřeba dodat, že tým má především v hráčích ročníku 2004 několik individualit, které tým táhnou. A to jsou Adam Přerovský, Michal Janota, Adam Vladař, Vít Hájek, Pavel Ogoun a Šimon Horenský. Velmi nerad někoho vyzvedávám na úkor kolektivu, ale tito kluci si to zaslouží za svůj mimořádný vztah k házené. Důkazem je jejich docházka na tréninkové jednotky, která se blíží 95 %. Chtěl bych ovšem dodat, že i tito talenti mají před s sebou ještě dlouhou cestu, která nebude zcela určitě jednoduchá.

Může být tento úspěšný tým do budoucna příslibem dalšího rozvoje olomoucké házené?

Pevně v to doufáme. Už hráči ročníku 2002, který letos bez porážky vyhrál svou skupiny II. ligy mladšího dorostu jsou velkým příslibem. Je ovšem potřeba dodat, že samozřejmě naše výkony neušly pozornosti TCM a 4 hráči z toho týmu odcházejí rozvíjet své schopnosti do těchto tréninkových středisek. My jenom doufáme, že jejich přístup a vztah k házené dodají potřebný impuls k práci i mladším spoluhráčům a budou se do Olomouce vracet pomáhat rozvíjet výkonnost i dalším, což máme od všech přislíbeno. Poté, co jsme výrazně zlepšili práci s kategorií žactva, se v dalších letech v oddíle zaměříme na dorosteneckou kategorii, kde máme největší úbytek hráčů a všichni víme, házenkářská kariéra se rozhoduje v dorostenecké kategorii a tady cítíme rezervy.

Co čeká tým v příští sezóně?

Tým bude příští sezónu úplně nový, 12 hráčů odchází do mladšího dorostu, 11 hráčů ročníku 2006 do tohoto týmu přijde. Takže vše začne znovu, ale v podobných počtech hráčů jako v letošní sezóně a to je základ. Samozřejmě v ročníku 2005 není už tolik talentovaných hráčů jako v ročníku 2004, ale to vůbec nevadí, kluky házená baví, chodí na tréninky, chtějí se učit, rozvíjet a kdo ví, co bude po prázdninách :-) Chci ale také poděkovat celému realizačnímu týmu, který se základem tohoto týmu strávil 5 let svého života. A když se za ním ohlédneme, jsem rád, že jsme si to všichni společně užili a že jsme snad kluky něco naučili. Všem moc děkuji.