Když se podíváme nejprve do dorostu Šťáhlav, první ligu hrajete druhým rokem. Zatímco v prvním ročníku jste bojovali do posledních kol o udržení, teď jste po podzimu na dělené medailové příčce. Co to?

Podle mě jsme si první rok moc nevěřili. Ony ty výkony nebyly moc rozdílné, hráli jsme velmi podobně, akorát o góly, o které jsme prohrávali, teď vyhráváme. Chyběly zvládnuté závěry a tím pádem body. Nemluvil bych o větších zkušenostech, vždyť mezi tahouny letošního týmu patří někteří kluci z mladšího dorostu, kteří ten první rok vůbec nehráli. Spíš jsme začali hrát trochu uvolněněji, nevstupovali jsme do ligy jako adept na sestup.

Velkou zásluhu na tom mají domácí zápasy, na vlastní palubovce jste ještě neprohráli.

Je to určitě i samotným prostředním. U nás se soupeř musí převlíkat v šatně, která není spojená s halou, takže musí chodit venkem do haly. Zní to jako blbost, ale i to může soupeře nějakým způsobem nepatrně rozhodit. Moravské kluby to sem navíc mají hodně daleko, cestování vyčerpává. No, a samozřejmě diváci. Při Každém utkání nás podporují rodiče, přátelé, mladší hráči, vybaveni pleskačkami, bubnem… Chodí vždy v hojném počtu a v naší malé hale to tím pádem vypadá, že je pořád „vyprodáno“.

Dukla a Veselí mají společné to, že právě s vámi, nepočítáme-li jejich vzájemný zápas, utrpěli jedinou bodovou ztrátu v sezóně. Patří mezi největší adepty na vítězství, kdo z nich podle vás celou ligu vyhraje?

Myslím si, že je na tom lépe Dukla. Předvádí celou sezonu kvalitní výkony, v jejich vzájemném zápase taky vyhráli a právě ona je podle mě letos favorit na celkové vítězství.

Když půjdeme čistě k vám, kdo byl na začátku váš vzor?

Jako malý jsem měl vzorů více, chtěl jsem umět co nejvíce věcí. Ale teď je to asi argentinský Diego Simonet. Máme společné to, že nejsme žádní čahouni. Jeho výška mu ale nebrání, aby ze spojky tvořil hru a rozhodoval zápasy, což je pro mě jakési dobré znamení, že to jde.

Simonet je opravdu skvělým hráčem a tvůrcem hry, ty se zatím prezentuješ jako velký střelec. Jak tedy svoji roli vidíš ty sám teď a třeba v budoucnu?

Já přijmu tu roli, která bude přínosná pro tým. Teď v dorostu ve Šťáhlavech to prostě je střelba. V týmu jsem nejstarší a tím pádem na sebe beru tuhle zodpovědnost, která se ode mě navíc očekává. Když jsem hrál nějaké zápasy za Duklu či reprezentaci, tak už to bylo více o tom, abych dokázal co nejlepší šanci vytvořit i pro ostatní, protože nastřílet deset gólů za zápas už dokáže mnohem víc hráčů. A je tím pádem důležitější, abyste týmu pomohli i obranou, blokem, asistencí, akcí. Do budoucna? Ať jsem hlavně prospěšný, ať už bude role jakákoliv.

Tréninky jste zažil opravdu rozmanité. Doma ve Šťáhlavech ve všech kategoriích, dále dorostenecké tréninky na Dukle, s plzeňským Talentem a v reprezentaci, teď navíc jednou týdně dojíždíte na tréninky extraligové plzeňského A-týmu. Co vám jaký trénink dával či dává?

Vyzdvihl bych reprezentaci a Talent. Co se týče herních zkušeností, tak jednoznačně nejvíce dává reprezentace, jak už samotné tréninky, tak i přípravné zápasy a akce. Nejčerstvější vzpomínku mám teď na Sparkassen Cup v Německu, kde jsem třeba ani neodehrál nijak velkou porci minut, ale už jen být tam a sledovat to bylo skvělé. Výborný je taky právě trénink s áčkem Talentu. Kluci mě mezi sebe skvěle vzali a řada hráčů má za sebou zkušenosti z extraligy i velkých reprezentačních akcí. Jen trénink s těmi nejlepšími vás vždycky posune výš.

Extraligový trénink je jedna věc, ale co zápasy? Někteří vrstevníci, se kterými se střetáváte v lize, už se zapsali do statistik nejvyšší mužské soutěže i desítkou gólů. Vy zatím hrajete 2. ligu a tam jste čtvrtým nejlepším střelcem se 70 zásahy. Neříkáte si, jak by to vypadalo právě v Extralize?

Pro mladé hráče je Extraliga tou největší metou, jaké může v Česku dosáhnout. Čím dřív se do ní dostane, tím větší šance jsou na úspěšnou a dlouhou kariéru i v zahraničí. Já jako hráč Šťáhlav tu možnost nemám, hrajeme tady prvním rokem druhou ligu mužů. Tím, že hrajeme nižší soutěž, ale zase já dostávám jako dorostenec velké množství prostoru na hřišti, kde se můžu vyhrát. V žádném extraligovém týmu, už vůbec ne v Plzni, bych tolik příležitostí nikdy nedostal. Takže už teď si můžu zvykat na mužskou házenou. Na druhou stranu, kdyby teď přišla možnost zahrát si alespoň pár minut v Extralize, beru ji všemi deseti.

Co váš házenkářský cíl?

Nejvyšší možný. Vždycky je třeba mít ten nejvyšší cíl, ale je třeba k němu jít krok po kroku. Teď jsem dorostenec ve Šťáhlavech a cílem je tedy zahrát si Extraligu. Když se dostanu tam, tak pak to bude přestup do zahraničí a na klubové úrovni to asi končí Bundesligou, která je snem snad každého mladého hráče.

Dosud největší úspěch?

Postup s dorostem do první ligy, to byla sezóna, kdy jsme prostě něco vyhráli a zase připsali do naší kroniky historický úspěch, první liga dorostu u nás dosud nebyla a to slavíme za dva roky stoleté výročí!

Jak to funguje u vás doma, patří házená mezi častá témata?

A jak! Hlavně z tátovy strany jsme házenkářská rodina, takže u nás je tento sport vždy téma číslo jedna, povídáme si o ní v jednom kuse. Celá rodina mě i mého mladšího bráchu jakožto aktivní hráče podporuje.

Teď vás čeká maturita, zvládáte to skloubit se svými koníčky, povinnostmi, s házenou?

Zvládat se to musí, já toho nikdy neměl málo, takže jsem zvyklý, že toho volného času není tolik.

Zdroj: HNB
Foto: osobní archiv hráče