Začněme postupně. Mistr České republiky v Házenkářském desetiboji. Jaká cesta vedla k tomuto titulu? Jak se vám v této soutěži v průběhu sezóny dařilo?

Mistrovský titul je samozřejmě nejpříjemnější ovoce naší práce. Také je to ale výsledek práce trenérů předcházejících kategorií, přípravky a minižáků. V tomto soutěžním ročníku jsme měli v kategorii mladších žáků na 25 hráčů. Hráči jsou samozřejmě nestejně fyzicky i herně vybaveni. Pro trenéry bylo nejnáročnější vytvořit podmínky, aby se každý hráč cítil platným členem týmu. Kladli jsme důraz kromě technických dovedností zejména na rychlost a obratnost. Handicapem bylo, že v mistrovské soutěži Ústecké oblasti je malý počet týmů. Proto jsme se snažili v zimní soutěžní přestávce účastnit kvalitně obsazených turnajů. Výbornou přípravou byly také dva turnaje Česko-saské ligy, ve které jsme se vítězně utkali s pěti německými žákovskými týmy. Výsledky v mistrovské soutěži i v přípravných turnajích, ale hlavně předváděná hra, nás naplňovaly optimismem.

Házenkářský desetiboj je specifická soutěž. Připravuje se na ni tým zvláštním způsobem nebo jaký je recept na úspěch v této házenkářské „disciplíně“?

Házenkářský desetiboj je opravdu specifická soutěž, neboť kromě síly házenkářského družstva v ní hraje velkou roli i všestrannost širšího kádru hráčů. V kategorii mladších žáků jsou právě dovednosti jako obratnost a rychlost důležité pro úspěch v další sportovní kariéře hráčů. Obrovské plus soutěže vidím také v zapojení velkého počtu hráčů pro dosažení úspěchu celého družstva. Speciální přípravu na desetiboj nemáme, nepočítám-li standardní tréninky věnované rychlosti a obratnosti. Několik tréninkových jednotek jsme věnovali oddílové kvalifikaci, abychom vybrali optimální čtrnáctičlenný tým.

Kdo vám byl v této soutěži nejsilnějším soupeřem? Můžete jmenovat nějaké silné stránky jiných týmů?

Pro Lovosice je cesta k úspěchu v desetiboji vždy těžká. Musíme se každý rok v kvalifikaci vypořádat s Duklou Praha a to není nikdy jednoduché, Dukla je pojem. Ve finálové části desetiboje nejsou slabí soupeři. V šestičlenném finále byl nejtěžším soupeřem obvyklý účastník, Talent Plzeň. Zmíněné týmy disponují vynikajícími jednotlivci (Erebay, Tříska). Naší hlavní předností je, že máme řadu výborných hráčů (Martin Zámyslický, Tadeáš Pokorný, Martin Hromada), ale i ostatní hráči A-týmu jsou velmi dobří. Naprostou většinu zápasů sezóny jsme odehráli na dvě kompletní sedmičky, které jsme pravidelně střídali. Však také v bodovém hodnocení jednotlivých disciplin desetiboje (počítá se deset nejlepších výkonů) každý hráč lovosické čtrnáctky bodoval nejméně ve dvou disciplinách. Víru v sílu kolektivu jsme zúročili v disciplině „Aktivita“, ve které se hodnotí počet hráčů, kteří dosáhli branky.

Skvěle se vám vedlo i na Prague Handball Cupu, kde jste zvítězili v kategorii mladších žáků. Vítězství v konkurenci 76 týmů je jistě cenným skalpem. Jak tento úspěch s týmem hodnotíte?

Úspěch na Prague Handball Cupu hodnotíme velmi vysoko. Pro družstvo to byl první vrchol sezóny. Už naše výsledky v tradičně výborně obsazených turnajích ve Břvích, Velké Bystřici a Olomouci naznačily, že bychom se mohli v pavouku Prague Handball Cupu dostat hodně vysoko. Utkání na tomto turnaji jsou také velkou školou nejen pro trenéry, ale i pro hráče. Setkávají se zde s odlišnými herními styly i s odlišnými pohledy mezinárodních rozhodčí.

Jaká byla vaše cesta tímto turnajem? Je nějaké vítězství, konkrétní zápas, kterého si nejvíce ceníte?

Již úvodní utkání ve skupině naznačila, že se turnaje účastní kvalitní týmy. Hra Lovosic, založená na důrazné obraně a bleskovém přechodu do útoku, slavila úspěch už ve skupině. Ve čtvrtfinále nás trápili hráči SKKP Handball Brno velkou agresivitou a výborným pivotem a v semifinále pak maďarský tým Kézilabda UP PLER s výborně střílejícími pohyblivými spojkami. V závěrečných kolech jsme sklízeli ovoce z vyrovnanosti lovosického kádru. Zatížení v tak náročném turnaji jsme totiž rozložili na více hráčů a ušetřené síly se pak výrazně projevily ve finále s Duklou, když jsme museli otáčet nepříznivé skóre.

Jaké jsou vzpomínky na finále a následné oslavy?

Stát na vrcholu je vždy příjemné. Atmosféra v hale při finálovém utkání Prague Handball Cupu byla fantastická. Stejně nádherné pocity jsme měli i při předávání medailí na Mistrovství republiky. Pro družstvo byl i obrovský zážitek přivítání na lovosickém nádraží při návratu z mistrovství. Rodiče připravili transparenty, létaly konfety a nechyběla ani sprška z lahví sektu. Úspěšnou sezonu jsme pak zhodnotili ve sportovní hale spolu s rodiči při ukončení sezóny. Určitě bude tým oceněn v poločase některého z ligových utkání lovosických mužů.

Jaký je tento mistrovský tým? Po stránce kolektivu i silných individualit a jak vidíte jeho budoucnost?

Tým je složen z výborných hráčů, je radost pracovat s takhle silným družstvem. Vítězný tým tvořili hráči Jan Bereš, Vojta Černý, Lukáš Dojčinovič, Dominik Hanko, Martin Hromada, Martin Křížek, Petr Mach, Tadeáš Pokorný, Tomáš Pokorný, David Srba, František Šafránek, Daniel Tučka, Ondra Zábranský, Martin Zámyslický. Co z nich udělalo mistry, je ochota navzájem na hřišti spolupracovat, říká se tomu týmový duch. Vysoce hodnotíme snahu všech hráčů se zlepšovat, učit se nové věci. Každý hráč na hřišti byl pro soupeře nebezpečný a to je deviza, se kterou se musí dál pracovat.

Jak obecně hodnotíte celou úspěšnou sezónu?

Sezóna to byla nadmíru úspěšná. Vždyť ve více jak 120 utkáních jsme prohráli jen v prosinci s Talentem Plzeň a v červnu ve finále přeboru Slovenska s Tatranem Prešov. Oba tyto soupeře jsme ale v průběhu sezóny také porazili. Uplynulá sezóna byl jeden velký zážitek.

Co vás s tímto týmem čeká dál o prázdninách a po nich? Jaká bude budoucnost tohoto úspěšného družstva?

Téměř celý tým, ročník 2005 přechází do starších žáků. Věříme, že noví trenéři udrží ducha družstva a rozvinou talent jednotlivců. Doufáme, že z řady z nich vyrostou výrazné osobnosti lovosické a možná i české házené. Stávající parta trenérů mladších žáků Marek Trefný, Zdeněk Holata, Karel Hron, Karel Potůček a já bude pracovat s dalším ročníkem hráčů tak, aby lovosická házená měla stále dost kvalitních odchovanců.