ČSH: Pane Polozi, náš rozhovor nemohu začít jinak, než otázkou na Michaelu Budayovou. Její zranění, které ji vyřadilo ze hry do konce sezóny, je citelnou ránou. Můžete říci, jaké byly Vaše pocity a jak ke zranění došlo?

Dušan Poloz: „Míša se zranila na jednom z tréninků při návratu do obrany. Ani tam nebyl žádný kontakt se spoluhráčkou, koleno se jí podvrtlo a bylo to. Já jsem byl z počátku optimistický a nečekal jsem, že by to mělo být něco vážnějšího. Bohužel se moje přání nepotvrdila a teď už je Míša po operaci a do konce sezóny ji nebudeme mít k dispozici.“

To, že vám bude tato hráčka chybět citelně ve hře, je neoddiskutovatelné. Ale asi největším problémem bude, jak se s její absencí vyrovná tým psychicky..souhlasíte? 
„Přesně tak. A to je právě to, na čem musíme teď zapracovat. My jsme se s hráčkami bezprostředně po tom co se Míša zranila, sešli. Vypsali jsme jsi všechny její přednosti a věřte, že jich nebylo málo. Dohromady jsme dali asi patnáct vlastností, které má v sobě a bylo jasné, že jedna hráčka ji zastoupit nedokáže. Proto si hráčky tyto „vlastnosti“ rozdělily mezi sebe. Například roli střelce na sebe vzala Růčková, zkušenost Pažourková, osobnost Vyhlídalová atd. Bude ještě chvíli trvat, než se s tím, že nám Míša chybí, srovnáme. Ale určitě to tým posílí do budoucna.“
 

Máte za sebou dlouhou dobu v norské házené a do Zlína jste přinesl i nové metody. Je známo, že kladete velký důraz na psychologickou stránku.. 
„Psychologie je velmi důležitá a v kolektivním sportu, kde musíte zvládnout čtrnáct ženských, obzvlášť. Je to ale dlouhodobý proces a psychologie v kolektivních sportech je hodně neprobádána. V Norsku se na tuto stránku klade velký důraz a jejich házenkářky nejsou o tolik házenkářsky lepší, ale protože kladou velký důraz na psychologii, jsou tam, kde jsou.“
 

Před rozcvičením před utkáním v Jindřichově Hradci si hráčky lehly do kruhu hlavami k sobě a několik minut takto ležely..to bylo hodně zvláštní. Můžete prozradit, o co vlastně šlo?

„Toto je příklad tzv. vizualizace. Hráčky se snaží představit si situace, do kterých by se v utkání mohly dostat a také je vyřešit. Představují si různé herní situace, které již někdy zažily a ty by je pak v utkání, když k nim skutečně dojde, neměly překvapit.

Pozn. pojem mentální trenér se v poslední době objevuce čím dál tím častěji a je ve světě jednou z možností, jak hráče, hráčky nebo týmy přivést k úspěchu. Služeb těchto trenérů využívají například basketbalisté NBA, olympijští sportovci a další. Příkladů bychom mohli uvést mnoho, za všechny tedy například tento:

Výzkum byl proveden se skupinou studentů, kteří hráli pozemní hokej. Tři skupiny studentů po 40 studentech měly za úkol nacvičovat střelbu. První skupina čtyřiceti studentů střílela do branek pět minut po sedm dní. Druhá skupina 40 studentů se měla jen pohodlně usadit v křeslech klubovny a mentálně si pět minut představovat, jak střílí na branku.Třetí skupina trénovala 2,5 minuty mentálně a další dvě a půl minuty na hřišti. Výsledky byly nanejvýš překvapivé. První skupina dosáhla zlepšení ve střelbě o 70%, což nebylo žádným překvapením. Druhá skupina se zlepšila o 68%, ani to nebylo zvlášť překvapivé, ale největší údiv vzbudila skupina třetí. Vědělo se, že spojení fyzického a mentálního tréninku může vést k výraznému zlepšení, ale tato skupina dosáhla zlepšení o 160%.

Do Čech jste se vrátil po jedenácti letech ze země, která je házené zaslíbená. Napadá mne otázka..proč?

„Je pravda, že mi v Norsku nic nechybělo. Ale hlavním důvodem bylo to, že máme čtyřletou dceru, která pořádně neuměla česky a to jsme s manželkou (pozn.dlouholetá česká reprezentantkau Erika Polozová) nechtěli. A také by mi bylo líto, kdybych názory a zkušenosti, které jsem v Norsku získal, nepředal dál nikomu v Čechách.“

Je možné, že byste se do zahraničí opět vrátili?

„Ta pravděpodobnost tady určitě je. Ve Zlíně mám smlouvu na tři roky, po stejnou dobu si bude manželka dodělávat pedagogické vzdělání..Co bude pak, to zatím nevím, ale návrat do zahraničí nevylučuji.“

Vy jste naposledy trénoval muže a nyní jste převzal ženský celek. Většina českých trenérů si toto nedokáže představit, ale ve světě je takto úspěšných trenérů dost (například dánský trenér Wilbek, trenér Olsson a další). Když jsem se pana Wilbeka ptala na rozdíl mezi mužským a ženským týmem, nechápavě se na mne podíval s tím, že rozdíl žádný není. Jaký je Váš názor?

„S Wilbekem naprosto souhlasím. Byl jsem na mnoha jeho seminářích, znám jeho filozofii a vím jak pracuje. Dalším příkladem trenéra, který dokáže být úspěšný v obou kategoriích, je i trenérka norského celku Marit Breivik. U norského ženského týmu pracuje od roku 1994 a dokázala s ním získat šest zlatých medailí na vrcholných akcích! A nyní dostala nabídku trénovat mužský celek. Pravidla jsou pro všechny jen jedna, jediné v čem je rozdíl, je psychika. Protože čtrnáct chlapů vám po zápase brečet nebude. Ale není rozdíl v přístupu k hráčkám nebo k hráčům. Ženský tým, který bude hrát mužskou házenou, má velké předpoklady uspět.“

Měl jste před svým příchodem do Zlína možnost naživo vidět své budoucí svěřenkyně?

„S vedením Zlína jsem komunikoval zhruba od listopadu. Po odvolání trenéra Amberského nabrala situace vážnější spád a v prosinci jsme byli na mém návratu domluveni. V průběhu sezóny jsem měl možnost navštívit asi pět zápasů Zlína, takže jsem věděl do čeho jdu. Samozřejmě, že mne v Norsku přemlouvali, abych zůstal, ale já jsem se rozhodl vrátit do Zlína a nelituji toho. Jako všude, i zde se vyskytly problémy, ale není to nic, co by se nedalo řešit. A nakonec můj odchod mému poslednímu norskému celku Follo (pozn.mužský tým) prospěl, v tabulce jsou na výborném čtvrtém místě :)“

Co bylo po vašem příchodu do Zlína pro Vás nejtěžší?

„Z návratu jsem měl velký strach. Doneslo se mi, že ve Zlíně se netrénuje, že hráčky trénovat ani nechtějí a nechtějí ani trenéry, kteří to po nich vyžadují. Ale to byla obrovská nepravda. Holky odvádějí při tréninku fantastickou práci, i když ten můj trénink je odlišný, než na který byly předtím zvyklé. Já jsem náročný trenér a nebaví mne přežívat. Jsem typ člověka, který si vytýčí cíle a jde za nimi, mám obrovskou chut něco neustále budovat a možná jsem příliš naročný pro lidi kolem mě. Za rok není možné hráčkám předat vše, co chci a proto jsem kývl na tříletý kontrakt.. Nyní jsme teprve na začátku a já věřím, že za tři roky by se naše úsilí mohlo odrazit v podobě medaile. Rád bych také změnil organizaci v klubu, přivedl více lidí , kteří jsou stejně zapalení pro věc jako já, zavedl sportovní a ekonomickou radu. Moje představa je, že by kolem klubu pracovalo až patnáct lidí.“

Na to vám ale mnozí odpoví, že toto není s ohledem na finanční možnosti českých klubů reálné..

„Ale já také nemluvím o profesionálech. Tak se nepracuje ani v Norsku, ani tam nemají profesionální hráčky, trenéry a funkcionáře kromě několika málo vyjímek. Proč bychom si my měli hrát na něco, na co ani nemáme? Jsem přesvědčený, a v Norsku mne v tom utvrdili, že se dá chovat a pracovat profesionálně i na amatérské úrovni. Pak si samozřejmě člověk musí něco odříci. V Norsku je spousta hráček, které jsou vítězkami mistrovství světa, olympiády, ale nejsou profesionálky. Například jsem měl možnost trénovat sestru nejlepší hráčky světa Betinu Riegelhut a byl jsem u toho, když její starší sestra Linn Kristin, která se stala nejlepší hráčkou světa v loňské sezóně, kdy byla objevena ve čtrnácti letech v jednom malém klubu poblíž Nordstrandu. V tomto týmu hrála i Erika a Linn až do lonské sezóny, než přestoupila do FC Kobenhaven, byla skromnou amatérkou v Larviku (pozn.nejlepším norském klubu), kde studovala na zdravotní sestru. Ale je fakt, že v Norsku je čest zaměstnávat reprezentantku. Zaměstnavatel je na ni hrdý a umožňuje hráčům a hráčkám volno pro potřeby házené. Pojetí profesionálního hráče v českých podmínkách je špatně, proč bychom měli u nás platit hráčům desetitisíce když to tak není ve vyspělejších házenkářských zemích?“

Dušan Poloz při utkání "svého" Zlína

foto: Radek Valerián

A jaký máte názor na to, když hráčky v případě hostování nastupují za dva kluby?

„Jako příklad mne napadá hostování některých hráček z 1.ligy do WHIL nebo naopak pro potřeby barážových utkání. Ale když některý z celků uspěje, tak tyto hráčky za něj stejně hrát nebudou. To nemá se sportem nic společného, to je jen lepení týmu a k ničemu to nevede. Nazval bych to ekonomickým dopingem, tady si myslím že by se legislativa měla změnit.“

Před touto sezónou se do týmu vrátily dvě hráčky, které ve Zlíně dlouho působily, Salčáková a Vyhlídalová. Jakou jste měl možnost se na složení týmu podílet?

„V Čechách není možné si vybírat hráčky nebo typy hráček, které by se hodily do koncepce. A už vůbec ne třeba podle povahových vlastností, protože hráček je málo.Nevybral jsem si tyto hráčky, ty hráčky samy přišly, že chtějí za Zlín hrát a my jsme jim to umožnili. Chtěl jsem do týmu ještě Poláškovou, ale ta si bohužel vybrala návrat do Olomouce. Tím pádem jsem musel Salčákovou přesvědčit o tom, že bude muset hrát na pravé spojce ona. Rád bych v další sezóně doplnil tento post i post pivota. Není tajemstvím, že se chce zpět do Čech vrátit Simerská a o ni my samozřejmě máme zájem.“

Ze zlínských odchovankyň mne napadá ještě Pavla Poznarová. Ta je sice již delší dobu v zahraničí, ale ve francouzských Métách příliš prostoru nedostávala a nyní přestoupila do Řecka..

„S Pavlou jsme se sešli v prosinci a existovala varianta, že by se z Mét vrátila na rok do Česka a pomohla nám. Nicméně se nakonec rozhodla pro odchod do řeckého týmu a je otázka, jakou házenkářskou úroveň řecká liga má. Ale já ji neznám proto se nechci ke kvalitě vyjadřovat. V Lize mistrů prohrál její celek s dánským Aalborgem 19:40 a se španělským Saguntem 21:37. Určitě na ni budou v Řecku spoléhat, ale důležitá je také herní disciplína a s tou si u řeckého týmu nejsem zcela jistý. Ale třeba se pletu a Pavle to angažmá prospěje a to je to nejdůležitější pro českou reprezentaci.“

A co manželka Erika, nezkoušel jste ji přemluvit, aby si za Zlín ještě zahrála? Nastoupit by mohla proti někdejší spoluhráčce z reprezentace, brankařce Lence Černé, která ve 43letech chytá za celek Veselí nad Moravou.

„Erika svoje největší úspěchy zažila v týmu Nordstrandu, se kterým se v sezóně 2000/2001 dostala do finále PVP. To byl asi vrchol její kariéry, na který vzpomíná dodnes. Po porodu ještě zkoušela hrát za tým Njardu, který jsem trénoval. Ona sama říká, že není žádný přirozený talent a že musí trénovat a pětkrát v týdnu se jí nechce :) Ale samozřejmě jsem ji zkoušel přemlouvat, tak uvidíme, jestli se nechá. Nebo poprosím sportovního ředitele klubu, jestli by jeho slova na její návrat neměla větší vliv.“

Děkujeme za rozhovor.

Dušan Poloz

datum narození: 9. května 1965

ženatý, manželka Erika Polozová, dcerka Nicol

odchovanec HC Zlín

hráčská kariéra:

• Dukla Cheb

• Zlín

• kariéra skončena ve 26 letech kvůli zranění kolene

trenérská kariéra:

• Bystřice pod Hostýnem

• Holešov

• Zlín

• Nordstrand Oslo (NOR)

• Njard Oslo (NOR)

• Follo HK (NOR)