Prošli jste loňským ročníkem Žákovské ligy pouze s jedinou prohrou. Čím to bylo? Perfektní příprava nebo silný tým?
Za tímto cílem jsme šli celé čtyři roky. Byla to dlouhá cesta, ale vyplatila se. Kluky jsme pobláznili a byla radost s nimi pracovat. Leckdo nám tuhle práci záviděl. Dá se říci, že téměř celou dobu jsme šlapali jako jeden tým s cílem být neustále lepší. Díky účasti na trénincích, kde kluci vynechali jen výjimečně, jsme se mohli velmi kvalitně věnovat přípravě. Do přípravy jsme okrajově zapojili i prvky z vrcholové házené a to video a důraz na životosprávu. Nebrali jsme to jako klíčové, ale chtěli jsme klukům ukázat, co vše je zapotřebí, když chtějí být úspěšní. Tohle všechno vedlo k tomu, že z kluků se stal velmi silný tým, který měl v hlavách jen jedno, a to zlaté medaile, pro které byli v průběhu roku ochotni ledacos obětovat. V neposlední řadě musím zmínit rodiče, kteří byli pro tento úspěch velmi důležití. Velmi nás podporovali a fandili nám na každém turnaji.

Centrum Haná mělo nejpevnější obranu soutěže. O koho se opírala?
Obrana byla výsledkem práce celého týmu. Jak v obraně, tak v útoku, nás táhla osa Jakub Grulich (brankář), Jakub Flajsar, Radek Flajsar, Vojtěch Micka a Vojtěch Pospíšil. Ale jestli mám zmínit někoho, kdo největší měrou přispěl k nejkvalitnější obraně, tak je to brankář Grulich a hráči Micka a Pospíšil.

Kvalitu úspěšné hry však nedělá jen obrana. O koho jste se opírali v útoku?
To je pravda. V útoku bych chtěl vyzdvihnout bratrance Flajsarovi (Jakuba a Radka), kteří drželi po celou sezónu velmi kvalitní a vyrovnané výkony a byli našimi nejlepšími hráči. Kromě osy týmu musím jmenovat i další hráče, kteří je velmi platně doplňovali a v některých zápasech, kdy soupeř zvolil více osobních obran najednou, byli těmi, kteří nás dovedli k vítězství. Jedná se Filipa Havlíka, Honzu Ševčíka, Dušana Knápka, Ondru Paličku, Martina Hantáka a Patrika Lamplotu (brankář). Za zmínku určitě stojí, že ve spoustě utkání sbírali zkušenosti i 3 mladší žáci (David Flajsar, Samuel Duroň a Ondra Oščádal).

Který ze zápasů byl pro váš tým nejtěžší a naopak nejlehčí?
Nemůžu říct, že většina zápasů byla lehká, ale ve většině jsme s přehledem dokráčeli k vítězství. Nejtěžší utkání bylo určitě na posledním turnaji v Praze, kde jsme se utkali s týmy z popředí tabulky. Asi za úplně nejtěžší utkání bych označil zápas s Plzní. V předchozím zápase proti Zubří se zranil jeden z našich klíčových hráčů Radek Flajsar. Kluky to z počátku poznamenalo, ale postupně se semkli a předvedli velmi kvalitní výkon. Do druhého poločasu jsme vstupovali s náskokem jedné branky, ale výkon po přestávce byl famózní a v poklidu jsme dokráčeli k vítězství o 9 gólů. Po tomto zápase jsme mohli již slavit titul.

Každý z týmů má před sezónou motivaci. Slíbil jste jako trenér nějakou odměnu?
Tohle družstvo nepotřebovalo nějakou speciální motivaci. Všechno to jsou velmi inteligentní a vyzrálí kluci, kteří prostě chtěli být nejlepší. Velkou odměnou jim poté bylo předávání medailí v poločase kvalifikačního zápasu naší reprezentace ve Zlíně. Věřím, že pro všechny to byl nezapomenutelný zážitek. Já jsem se bohužel nemohl zúčastnit, protože jsem byl s reprezentací dorostenců v Itálii, ale kluci si to naplno užili.

Největší úspěch v historii klubu - jak jste ho prožíval Vy sám? Pamatujete si, co po výhře zaznělo směrem ke klukům?
Ten poslední turnaj byl pro mě velmi psychicky náročný. Všichni od nás čekali zisk zlatých medailí. Já jsem ale věděl, že ten poslední krůček bude velmi těžký. Navíc se v prvním zápase zranil můj syn a první prognózy nevypadaly vůbec dobře. Vypadalo to na zlomený kotník s dlouhou dobou léčení. Byl to šok a to nejen pro mě. Hodně nás podpořili naši fanoušci - rodiče, kteří nás v hojném počtu přijeli podpořit. Těsně před rozhodujícím zápasem s Plzní jsme se dozvěděli, že zranění syna není vážné a to nás všechny nakoplo a jak jsem již psal výše, zvládli jsme tohle utkání se ctí. Po tomto utkání propukl gejzír radosti. Vím, že jde „jen“ o starší žáky a že tihle kluci mají důležitější zápasy před sebou, ale pro náš mladý a malý klub bylo tohle vítězství velmi důležité. Přiznám se, že jsem měl i slzy v očích. První slova ke klukům? To bylo určitě poděkování za celou sezónu. Samozřejmě jsem si neodpustil poznámku, že tímto úspěchem nic nekončí, naopak musí ještě přidat, jestli chtějí být nejlepší i za pár let. Dokázali jsme pár našim odpůrcům, že jdeme správným směrem. Že spojení mládeže Prostějova a Kostelce na Hané bylo nevyhnutelné, protože kdyby v roce 2012 nevzniklo Centrum Haná, tihle kluci by spolu nikdy nehráli a kdo ví, jestli by vůbec hráli házenou.

V letošní sezóně má tým starších žáků nové trenérské vedení. Jaké ambice tento tým má?
Já jsem bohužel ze spousty důvodů nemohl dál pokračovat jako trenér. Po těch několika letech dennodenní práce s týmem, jsem přešel do pozice šéftrenéra, kde se snažím být co nejvíce nápomocen všem našim trenérům a nadále ve spolupráci s ostatními členy výboru řeším koncepci a chod našeho klubu, který má po 4 letech fungování asi 70 hráčů v různých kategoriích. Starší žáky letos trénují velmi zkušení trenéři David Ševčík a Tomáš Flajsar. Jak už to v mládežnických týmech chodí, jednou je silný ročník a jednou slabší. My máme sice velmi kvalitní hráče ročníku 2002, ale jsou jen tři. Ve spojení s dalším slabším ročníkem 2003, nám vychází, že tento tým ani nemůže mít podobné ambice jako tým loňský. Ale to nás a hlavně trenéry rozhodně neodrazuje v práci, spíše naopak, všichni se snažíme o maximální zlepšení všech hráčů, což je hlavním cílem našeho klubu. Naše práce a výsledky v minulém roce nesou výsledky i v počtu mladých házenkářů v regionu. Již v ročníku narození 2004 je situace optimističtější a věřím, že se náš klub vrátí do předních příček v rámci celé ČR, i když výsledky pro nás nejsou prioritním cílem.

V předchozích dnech žila celá česká házená úspěšným zápasem kvalifikace mužů o EURO 2018. Trochu předčasná otázka, ale přesto, máte v týmu nadějné hráče, které třeba za pár let uvidíme v reprezentačních výběrech?
Myslím, že kluci narození v ročníku 2001, kteří loni vybojovali titul, mají obrovskou kvalitu. Pět z nich již letos nastupuje v 1. lize mladšího dorostu a můžu říct, že rozhodně nehrají druhé housle. Jestli někdo z nich může hrát v reprezentačních výběrech? Myslím, že rozhodně ano, ale vše bude závislé na spoustě okolností. Musí zůstat zdraví, musí chtít na sobě dále pracovat a v dorosteneckých kategoriích pracovat ještě tvrději. Uvidíme, ale myslím, že snem každého trenéra je vidět svého svěřence v reprezentačním dresu. Věřím, že i já se toho dočkám.

Foto: www.hazena-centrum-hana.rajce.idnes.cz/