O víkendu sehrála pražská Dukla oba zápasy prvního kola Poháru EHF. Neměla v nich lehkého soupeře a oba zápasy byly hodně vyrovnané. Nakonec se ale může radovat z postupu a těšit se na soupeře z Ukrajiny.
Oba zápasy si byly v mnohém podobné, první poločasy byly hodně vyrovnané a vám se vždy na konci podařilo soupeři odskočit , když po první půli svítil na ukazateli stejný výsledek 15:12..
„Rozdíly by se přeci jen našly, v tom prvním jsme byli povětšinu času ve vedení my a v závěru dokázali odskočit na rozdíl tří branek. V tom druhém měl vstup lepší soupeř a dlouho držel těsné vedení, ale my jsme dokázali odskočit na 12:8 a to po dvou zákrocích Petržaly a našich dvou brankách z rychlého útoku. Z toho se nám v zápasech nedařilo příliš prosazovat, protože Norové se s námi důsledně vraceli. Ale na konci již nebyli tak důrazní v obraně a jejich úspěšnost střelby nebyla ani taková, jako na začátku zápasu.“
Ve druhé půli prvního utkání pak soupeř velmi rychle srovnal na 15:15 a začínalo se opět od začátku…
„Ano, ale ve druhém zápase jsme se již poučili z prvního utkání. V tom na hřiště do druhé půle nastupovala sestava, která končila v půli první. Ale bohužel se jí hra tolik nedařila a soupeř toho využil ke srovnání. Ve druhém utkání jsme na hřiště po přestávce poslali základní sestavu z úvodu utkání a to se vyplatilo. Dobře jsme bránili a dokázali přidat i branky v útoku, což vedlo k vedení 24:18.“
Jak byste okomentoval závěry utkání? V obou zápasech v nich byl úspěšnější soupeř.
„V prvním zápase jsme dohrávali v oslabení a to se proti Norům hraje špatně. Ve druhém to pramenilo spíše z uspokojení, kdy hráči již věděli, že nás postup nemine. V tu chvíli nám bylo jedno, jestli vyhrajeme o šest branek nebo o čtyři, polevili jsme v obraně a nakonec zvítězili tříbrankovým rozdílem.“
Vy jste měl před zápasy obavy z absence Ramse, ten se sice objevil v obou zápasech, ale na hřiště se dostal jen na exekuci jedné sedmičky. Jak jste se s tím dokázali vypořádat?
„Z jeho neúčasti jsem měl velké obavy, ale nakonec jsme vsadili na to, že jsme na pravé spojce nastupovali s pravákem, abychom nemuseli tolik střídat. Měli jsme totiž obavu ze soupeřova vynikajícího přechodu do rychlého útoku, což se také potvrdilo. Na hřišti se tak na postu pravé spojky objevili Landa a Horák a nebylo to špatné. Příležitost pak dostal i mladý Mráz, který sice nemá tolik zkušeností, ale především ve druhém zápase přispěl svým výkonem k celkovému vítězství.“
Jak je na tom po dvou zápasech Lehocký?
„Z jeho strany to bylo sebeobětování, věděli jsme, že buď nastoupí v poháru nebo na první kola v extralize. Vybrali jsme pohárová utkání, byť bylo jasné, že ho nemůžeme stoprocentně využít a do zápasu nastupoval po injekci. Nyní musí mít 10-14 dní naprostý klid. Ale v zápase družstvu velmi pomohl a to i psychicky. Co mne ale potěšilo je to, že záda, se kterými měl v minulosti problémy, vydržela bez problémů.“
Hodně branek přidal také pivot Piskač. Jak se mu podařilo zapadnout do koncepce týmu?
„Nechci nic zakřiknout, ale jestli mohu mluvit za hráče, tak ta spolupráce vypadá velmi dobře. Nejen že dává branky, ale vypracovává i prostor pro ostatní. Pomáhá nám v obraně, kde může nastupovat na pozici dvojky nebo trojky v obraně 0:6. Dohnal manko ve fyzické kondici, shodil pár kilo a je to pro něj jen dobře. Byl bych jen rád, aby se i nadále zlepšoval a to by mu mohlo pomoci zpět i do národního týmu.“
U soupeře se nejvíce prosazovali Westgaard a, Günther. Ze kterých situací to bylo?
„Jedná se o levou spojku a pivota. Ze zkušenosti víme, že severská házená je založená na hře všech tří spojek a jejich spolupráci s pivotem. To se ukázalo i v našich zápasech. Soustředili jsme se na obranu pivota, přesto ale soupeř dokázal z tohoto postu několikrát skórovat. Tím, že jsme se soustředili na pivota, vytvořil se prostor i pro jejich spojky.“
Kromě postupu přinesla konfrontace s evropským celkem také vítané zkušenosti z mezinárodního utkání. V čem je přínos takovýchto zápasů?
„Každý potřebujeme takovéto srovnání a bylo by to potřeba pro všechny aktéry v lize, nejen pro hráče, ale i pro trenéry nebo rozhodčí. Těžko můžeme samozřejmě od amatérů čekat nějaké zázraky, ale chtěl bych podotknout, že také náš soupeř byl tým složený z amatérů, kteří se házené věnují po práci nebo škole. Ale je to zřejmě odlišnou mentalitou, kdy jejich vůle je větší než u nás, kde je vše navíc problémem. Na mezinárodní scéně mají zápasy zcela jiné nasazení, vše je v rychlosti a tomu se přizpůsobují také rozhodčí, trenéři a samozřejmě hráči.“
Jak byste celkově charakterizoval norský celek?
„Jak jsem již řekl před zápasem, je to tým věkově srovnatelný s naším. U nás jsou ještě dva zkušenější hráči Piskač a Lepieš, u soupeře všichni sbírají zkušenosti. Je na nich vidět severská škola, v týmu působil tři roky švédský trenér a celek používá charakteristická šablony v obraně a přechodu do rychlého útoku. Mají slabší křídla, což byl možná jeden z důvodů, proč se nám podařilo postoupit dále.“
Ve druhém kole na vás čeká ukrajinský tým ZTR Zaporozhye, který v posledních dvou ročnících hrál v základní skupině Ligy mistrů. Jak jste přivítali tohoto soupeře a co od něj čekat?
„Pohled na mapu nás příliš nepotěšil, je to hodně daleko. Tajně jsme si přáli, abychom měli za soupeře Soluň, ale díky rozdílu skóre se jím nakonec stalo Zaporozhye. Bude to ruská házená, kdy tým bude využívat především svých fyzických předností. Většina hráčů má kolem dvou metrů. Zaporozhye suverénně vyhrává v ukrajinské soutěži.“
Objevilo se v průběhu víkendu něco, co by vás v souvislosti se soupeřem zaujalo?
„Zajímavé určitě je, že současný trenér má v týmu pět hráčů, se kterými prochází jednotlivými kategoriemi již osm let, takže jsou to čistě jeho svěřenci. S norským celkem dorazila skupina třiceti fanoušků, kteří týmu udělali příjemnou kulisu. Hrozně se mi líbí, že rodiče, přátelé jsou schopni přijet za hráči do Prahy a podporovat je. Naopak jsem zklamaný, že se na tyto zápasy nepřišlo podívat více našich fanoušků nebo obecně fanoušků házené. To nejsem schopen pochopit a opravdu nevím, co více můžeme nabídnout.“
Celkově ale panuje zcela jistě spokojenost..
„To samozřejmě. Jsme za postup moc rádi a postupu si vážíme. Jsem přesvědčen, že jsme přešli přes silného soupeře. Naopak sponzoři norského celku, kteří také do Prahy dorazili, pevně věřili v postup svého celku i přesto, že hráli oba zápasy u nás.“
Gratulujeme Dukle k postupu a Karviné k dobré výchozí pozici do odvety. Pražský celek již dnes ví, že první utkání druhého kola hostí v domácím prostředí. Takže všichni, kteří se chtějí na silného soupeře Dukly přijít podívat, se mohou těšit na zápas 10. října v 16:30.